AKTUALITY

 

Doporučení Výboru ministrů rady Evropy smeřující k boji proti diskriminaci LGBT lidí
... Více

Práva sexuálních menšin v Radě Evropy
Parlamentní shromáždění Rady Evropy projednávalo Zprávu o diskriminaci na základě sexuální orientace a pohlavní identifikace
... Více

Publikace Homofobie v žákovských kolektivech
... Více

 

Polemika v kavárně
... Více

KDYŽ MILUJEŠ, NENÍ CO ŘEŠIT. NEBO JO?
Komiks proti homofobii na youtube.com

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Červenec 2009

 

Ve Švédsku bude lutheránská církve oddávat stejnopohlavní páry

28.7.2009 Od května 2009 mohou ve Švédsku stejnopohlavní páry uzavírat manželství, čímž se Švédsko přiřadilo k zemím jako Nizozemí (2000), Belgie (2003), Španělsko (2005) a Norsko (2008). Od listopadu tohoto roku budou moci švédští gayové a lesby dokonce uzavírat sňatky také v kostele. Rozhodli o tom dvěstěpadesátičlenný sněm luteránské církve. Nové ustanovení luteránské církve kněze k udělení svátosti manželské stejnopohlavním párům nenutí. Nicméně pokud se stejnopohlavní pár pro svatbu v dané farnosti rozhodne, farnost musí obřad zařídit, i kdyby si měla pozvat kněze z jiné farnosti.

 

Studie ukázala, že HBO vede mezi televizemi, pokud jde o vysílání gay postav
27.7. 2009 Americká HBO zvítězila mezi 15 televizními stanicemi, pokud jde o reprezentaci gay charakterů v minulé televizní sezóně. HBO vysílala v prime- timu 14 původních seriálů, přičemž 10 z nich reflektovalo životy gayů, bisexuálních a transsexuálních osob, což činilo 42% programových hodin. Naproti tomu NBC a CBS to bylo pouze 8% a 5%.

 

Evropská komise připravuje novou antidiskriminační směrnici

25.7.2010 Směrnice rozšíří zákaz diskriminace z důvodu sexuální orientace i do dalších oblastí - přístup ke vzdělání, zdravotní péči, ke zboží a službám, kré jsou poskytovány veřejnosti, včetně bydlení, přístup k sociální péči, včetně sociálního zabezpečení.

Zpráva o homofobii a diskriminaci na základě sexuální orientace

Agentura pro lidská práva (Fundamental Rights Agency) zpracovala zprávu, která srovnává homofobii a diskriminci na základě sexuální orientace a pohlavní ideifikace. Rozsáhlá zpráva, která mapuje situaci ve všech zemích Evropské unie, se skládá ze zpráv jednotlivých členských zemí a z komparativní analýzy skupiny právních expertů analýzy.

 

Na Jamajce žijí a umírají gayové ve strachu
20.7. 2009 Skutečná Jamajka se podstatně liší od image budovaného cestovními kancelářemi. Gayové i jejich advokáti říkají, že Jamajka je nejvíce nepřátelskou zemí vůči homosexuálům v konzervativním Karibiku. Gayové, zejména chudí, trpí zneužíváním a násilím a jen těžko se domáhají nápravy vzhledem k zákonu o sodomii zakazujícím sex mezi muži. Nepřátelství vůči gayům dosáhlo v poslední době takového stupně, že před několika měsíci advokáti v New Yorku vyzývali k bojkotu vedle Stonewall Inn, kde započalo v roce 1969 gay hnutí. V roce 2008 zpráva State Departmentu Spojených států amerických uvedla, že gayové čelí smrti a strachu a ze strachu se obávají nenávistné incidenty hlásit.

Antidiskriminační zákon vyšel ve sbírce zákonů.
20.7. 2009 Antidiskriminační zákon vyšel ve sbírce zákonů pod číslem 198/2009 Sb. Zákon nabude účinnosti 1. září 2009. Výjimkou jsou ustanovení zakotvující Veřejného ochránce práv jako antidiskriminační orgán, tato ustanovení nabudou účinnosti od 1. prosince 2009. Veřejný ochránce práv tak začne jako antidiskriminační orgán fungovat až od tohoto data.

Výsledky výzkumu diskriminace na základě sexuální orientace
17.7.2009 Chtěla bych vás seznámit s výsledky výzkumu diskriminace na základě sexuální orientace, který jsem on-line formou realizovala na konci roku 2008. Obdržela jsem celkem 497 vyplněných dotazníků. Svoje odpovědi mi zaslalo celkem 150 lesbických žen, 289 gay mužů, 33 bisexuálních žen a 24 bisexuálních mužů a jeden heterosexuální respondent, který se setkal s diskriminací, neboť byl považován za gaye. Všem respondentům děkuji za jejich ochotu!
V tomto textu bych chtěla popsat některé údaje, které z výzkumu vyplynuly. Zaměřím se přitom na odpovědi oněch 496 bisexuálních a homosexuálních lidí, neboť zkušenost heterosexuálního respondenta by žádala speciální zpracování. Zde ji zmiňuji pouze jako připomínku, že homofobie nezasahuje jenom lesby, gaye a bisexuální lidi, nýbrž celou společnost.
Zkušenost s fyzickým napadením z důvodu sexuální orientace uvedlo 11% respondentů (n=55), z toho 43 mužů (14%) a 12 žen (7%). Muži byli tedy obětí napadení zhruba dvakrát častěji než ženy a útoky na ně také častěji byly závažnějšího charakteru.
Jen tři z respondentů se pokusili útok nahlásit, přičemž v jednom případě policie vůbec neprojevila zájem o řešení a ve dvou případech byl její zákrok neúčinný. Někteří respondenti nekontaktování policie zdůvodňovali dřívějšími špatnými zkušenostmi, zatímco u jiných se jednalo o projev obecnější nedůvěry v orgány činné v trestním řízení. Na základě tohoto zjištění lze tedy předpokládat, že naprostá většina napadení motivovaných sexuální orientací není vůbec nahlášeno a je velmi diskutabilní, kolik z nahlášených případů je policií úspěšně řešeno.
S verbálním a jiným obtěžování se setkalo celkem 177 respondentů (35%), z toho 53 lesbických žen (35%), 103 gay mužů (36%), 14 bisexuálních žen (42%) a 7 bisexuálních mužů (29%). Nejčastěji se jednalo o slovní útoky, ale byly zaznamenány i další formy obtěžování jako jsou hanlivé nápisy, urážlivé dopisy, výhružky, vydírání a vandalismus.
S některou z forem diskriminace v zaměstnání (nepřijetí do zaměstnání, diskriminace v pracovním postupu, vyhození ze zaměstnání) se setkalo 47 respondentů (9%), z toho 35 gay mužů (12%), 9 lesbických žen (6%), 2 bisexuální ženy (6%) a jeden bisexuální muž (4%). Je třeba zdůraznit, že řada respondentů neměla žádnou nebo jen velmi omezenou pracovní zkušenost, takže reálná míra zastoupení této zkušenosti je z tohoto důvodu poněkud podhodnocená.
Celkem 71 respondentů (14%) uvedlo, že se stalo terčem obtěžování na pracovišti. Jednalo se o 15 lesbických žen (10%), 45 gay mužů (16%), 6 bisexuálních žen (18%) a 5 bisexuálních mužů (21%).
Zkušenost s diskriminací v oblasti zdravotnictví uvedlo celkem 21 respondentů, přičemž se jednalo o 15 homosexuálních mužů (5%), 5 lesbických žen (3%) a jednu bisexuální ženu (3%). Ve většině případů se jednalo o problémy s darováním krve, ze kterého jsou homosexuální lidé stále vylučováni.
S diskriminací v jiných oblastech služeb se setkalo celkem 56 respondentů (11%), z toho 18 lesbických žen (12%), 5 bisexuálních žen (15%), 29 gay mužů (10%) a 4 bisexuální muži (12%).  Nejčastěji se jednalo o diskriminaci v barech a restauracích, méně často v jiných zařízeních jako jsou například hotely či sportovní kluby.
68 respondentů (14%) se přihlásilo k členství v církvích a náboženských společnostech. Z respondentů, kteří se přihlásili k členství k některé církvi či náboženské společnosti, uvedlo celkem 27 osob (40%), že se cítily diskriminovány z důvodu své sexuální orientace. Také někteří respondenti, kteří nejsou členy žádné církve či náboženské společnosti, uvedli, že se cítí jejich představiteli respektive členy diskriminováni. Tuto odpověď označilo celkem 34 respondentů, z toho 14 lesbických žen, 19 gay mužů a jedna bisexuální žena. 
Celkem 330 respondentů (67%) uvedlo, že v posledních pěti letech navštěvovalo nějakou školu. Z tohoto počtu celkem 68 osob (21%) sdělilo, že zažilo ve škole obtěžování či diskriminaci, protože se o nich vědělo nebo předpokládalo, že jsou lesbická žena, gay nebo bisexuální člověk. Ukázalo se však, že zkušenost respondentů, kteří v posledních pěti letech studovali střední či základní školu (n=158) a nikoliv pouze školu vysokou, je odlišná, přičemž relativní četnost zkušenosti s obtěžováním, šikanou či diskriminací je u těchto respondentů statisticky významně vyšší (35%). To nepochybně souvisí s faktem, že šikana a podobné jevy jsou obecně četnější na základních a středních školách.
Výše uvedené údaje představují jen zlomek z toho, co jsem se v průběhu výzkumu dozvěděla. Budu se tedy snažit co nejdříve zveřejnit podrobnější informace, avšak vzhledem k jejich množství se mi to patrně nepovede dříve než na podzim. Jakmile k tomu dojde, budu vás o tom informovat.
Tyto informace, které jsem získala, jistě nelze zcela zobecňovat, neboť respondenti byli převážně lidé ve věku 15-35 let a také mezi nimi bylo zastoupeno výrazně více vysokoškolsky vzdělaných lidí, než odpovídá populačnímu průměru. Nejedná se tedy o statisticky reprezentativní vzorek homosexuálních a bisexuálních lidí v ČR, byť se výzkumu zúčastnilo téměř pět set osob a jde tedy o třetí největší soubor LGB lidí, který se za dobu existence České republiky podařilo získat pro účast na nějaké výzkumné studii. Výzkum je také částečně limitován tím, že probíhal po internetu a tudíž mi chyběl osobní kontakt s lidmi, kteří dotazníky vyplňovali.
Mým cílem bylo získat informace o současném stavu diskriminace na základě sexuální orientace, neboť jsem se opakovaně setkávala s pochybnostmi o tom, zda vůbec existuje respektive jak je častá a jaké mívá podoby. Výsledky naznačují, že v České republice je rozsah diskriminace menší než v jiných zemích bývalého sovětského bloku, avšak přesto se jedná o poměrně rozšířený jev. Doufám, že získané údaje budou přínosem pro lidi a organizace, kteří se tímto tématem zabývají.
Jsem však překvapená tím, jak silný odpor toto zkoumání vyvolalo. Setkala jsem se již s řadou odmítavých názorů, které z různých důvodů tento výzkum zavrhují. Podle některých kritiků nelze zkoumat diskriminaci za pomoci dotazníků, podle jiných se údaje získané na internetu nemají statisticky zpracovávat. Jiná námitka vychází předpokladu, že gayové a lesby mají tendenci nadhodnocovat svoje zkušenosti s diskriminací, byť zahraniční studie ukazují spíše na opačnou tendenci (tj. na tendenci podceňovat míru diskriminace).
Další kritici si myslí, že pojmy lesba a gay jsou zastaralé a používání těchto termínů prý podporuje negativní stereotypy. Podle této teorie diskriminace gayů, leseb a bisexuálních lidí zmizí tehdy, když se začneme všichni tvářit, že takoví lidé vůbec neexistují. Striktně právní námitka pak zase říká, že diskriminace je jen takové jednání, která tak označí soud, a tudíž nic takového nemohu jako psycholožka zkoumat.
Setkala jsem se rovněž s tvrzením, že obtěžování je obtěžováním pouze tehdy, pokud zřetelně řeknete, že se vám ono chování nelíbí. Nadávky, vydírání, urážlivé dopisy či vandalismus podle této teorie nejsou obtěžováním, pokud pachateli nesdělíme, že s tímto jednáním nesouhlasíme. Nikdo prý nemůže předem vědět, že oslovení jako „buzerantská kurva“ či „hnusná lesba“ nám jsou nepříjemná.
Domnívám se, že společným jmenovatelem těchto výhrad je neochota se tímto problémem seriózně zabývat. Přesto doufám, že i tyto výše zmíněné negativní ohlasy přispějí k rozpoutání debaty o diskriminaci na základě sexuální orientace. Ještě jednou bych tedy chtěla poděkovat všem, kteří ke vzniku tohoto výzkumu přispěli.
PhDr. Olga Pechová, katedra psychologie FF UP v Olomouci

 

Dva gay páry bojují o svěření dítěte do výchovy
16.7. 2009 Americký lesbický pár získal do svého péče syna, poté co se soudil s biologickým otcem dítěte a jeho partnerem od listopadu 2008. Biologický otec s partnerem se rozhodli soudit o svěření syna do výchovy poté, co se lesbický pár rozhodl odstěhovat do Kalifornie. Podle otce by měli odpovědnost za výchovu dítěte sdílet otec i matka rovným dílem. Poskytl matce dítěte sperma poté, co měla problém otěhotnět pomocí anonymního dárce spermatu. Jako otec je uveden v rodném listě a i následně chtěl zůstat součástí chlapcova života. Soudce rozhodl, že otec je pouze dárcem spermatu a vzhledem k tomu, že nebyla před narozením dítěte uzavřena žádná smlouva, nemá k dítěti žádná práva.

 

Země, které umožňují vyoutovaným gayům a lesbám sloužit v armádě
13.7.2009 Spojené státy se stále řadí k zemím, kde osoby, které se přiznají ke své odlišné sexuální orientaci nemohou vstoupit nebo naopak musí opustit armádu. Palm Center na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře sestavilo přehled zemí, kde se mohou gayové a lesby ke své odlišné orientaci otevřeně hlásit, aniž by to ohrozilo jejich kariéru v armádě:
Austrálie, Rakousko, Belgie, Velká Británie, Kanada, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Izrael, Itálie, Litva, Lucembursko, Nizozemí, Nový Zéland, Norsko, Slovinsko, Jihoafrická republika, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Uruguay.

V české společnosti se zvyšuje tolerance vůči sňatkům gayů a leseb
8.7. 2009   Centrum pro výzkum veřejného mínění zkoumalo postoje české veřejnosti k právům homosexuálních párů. Tolerance vůči registrovanému partnerství v české společnosti se oproti loňskému roku mírně snížila. S právem homosexuálních žen a mužů uzavřít registrované partnerství v roce 2005 souhlasilo 62% dotázaných, v roce 2008 to bylo dokonce 75% dotázaných, naopak v roce 2009 to bylo 73%, přičemž také narostl o 4% (na 23%) počet těch, kteří s tímto právem nesouhlasí. Naproti tomu výrazněji stoupl počet osob podporujících právo homosexuálních žen a mužů uzavřít manželství. Sňatky stejnopohlavních párů podporuje 47% lidí, což je nárůst o 9% procent oproti roku 2008; počty jejich odpůrců se snížili o 9%, a to na 46%.
Zdroj: http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100933s_ov90707.pdf

Projekt zaměřený na boj proti homofobii právě začal
2.7. 2009    Projekt s názvem "Rozmanitostí proti šikaně" začala od 1. července 2009 realizovat Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva ve spolupráci s Gender Studies a Studem. Cílem projektu je boj proti homofobii mezi mladými lidmi, především na středních školách. V rámci projektu bude realizována řada různorodých aktivit, např. besedy s mladými lidmi na školách, filmová soutěž, natočen krátký film na téma homofobie, budou se konat besedy a kulaté stoly s odborníky a také bude poskytováno právní a psychologické poradenství. Projekt poběží až do konce června 2010.

Rovné příležitosti do firem věnované sexuálním menšinám
1.7. 2009     Gender Studies věnovalo poslední číslo měsíčníku Rovné příležitosti do firem sexuálním menšinám. V časopise, který je distribuován mnoha českým firmám, se například dočtete o "Firmách, které prošly coming outem", o tom, jak se za práva leseb a gayů perou odbory či zda média zobrazující sexuální menšiny přinášejí revoluci nebo jen reprodukují zažité stereotypy. V časopise také naleznete rozhovor s Laurou Swiszczowski, koordinátorkou projektu Workplace Equality Index realizovaným britskou neziskovou organizací Stonewall, která v rámci tohoto projektu již několik let oceňuje  zaměstnavatele, kteří aktivně podporují gaye, lesby, bisexuály a bisexuálky na svém pracovišti.
Časopis ke čtení ZDE.