AKTUALITY

 

Doporučení Výboru ministrů rady Evropy smeřující k boji proti diskriminaci LGBT lidí
... Více

Práva sexuálních menšin v Radě Evropy
Parlamentní shromáždění Rady Evropy projednávalo Zprávu o diskriminaci na základě sexuální orientace a pohlavní identifikace
... Více

Publikace Homofobie v žákovských kolektivech
... Více

 

Polemika v kavárně
... Více

KDYŽ MILUJEŠ, NENÍ CO ŘEŠIT. NEBO JO?
Komiks proti homofobii na youtube.com

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Gay a lesbické rodičovství

 

Mgr. Martina Štěpánková

 

Rodičovství, vychovávání dětí a rodina zůstávají posledním tmavým koutem homofobie. Tam stále přežívá velké množství pověr a předsudků o tom, co je „normální“ a „nejlepší“ pro děti.  Otázka gay a lesbického rodičovství rozděluje českou společnost mnohem více než diskuse, které se rozvířily při schvalování registrovaného partnerství. Nemálo těch, kteří podporují a akceptují nějakou právní formu svazku stejnopohlavních párů, již tak přístupní nejsou, pokud jde o otázky gay a lesbického rodičovství a výchovu dětí těmito páry. Vždyť i jedním z často opakovaných argumentů proti registrovanému partnerství byla právě místy až „panická“, obava, že dalším krokem, který budou gayové a lesby požadovat, bude umožnění adopce dětí.

 

Odpůrci přítomnosti dětí v gay a lesbických rodinách často vycházejí z předsudků, neznalosti či jejich konzervativního smýšlení založeného na představě tradiční rodiny, kterou tvoří otec, matka a děti. Stále se tak objevují názory, že když stejnopohlavní páry spolu nemohou mít děti „přirozenou cestou“, nejsou tyto rodiny ani vhodným prostředím pro jejich výchovu.

 

Shrňme si v úvodu alespoň stručně nejčastější argumenty a obavy zaznívající z úst kritiků gay a lesbického rodičovství. Patří mezi ně přetrvávající obava, že dítě vyrůstající v gay či lesbické rodině se samo stane homosexuálem, ačkoli průzkumy ukazují, že výchova dítěte stejnopohlavním párem jeho sexuální orientaci neovlivňuje. Kritici dále poukazují i na fakt, že dítě nebude mít tradiční mužské a ženské vzory v rodině, přičemž zcela opomíjejí skutečnost, že děti gayů a leseb mohou tyto vzory nalézt v rodině širší či mezi přáteli rodičů.

 

Jako částečně oprávněné by se mohly zdát obavy, že dítě vyrůstající v gay či lesbické rodině bude vystaveno bolestivému stigmatu a stane se terčem negativních reakcí ve škole i v dalším okolí. Nejenže se ani tyto obavy  v každodenním životě nijak výrazně nepotvrzují, ale ještě je třeba zdůraznit, že homofobie, neznalost a netolerance většinové společnosti by neměly sloužit jako odůvodnění odepírání práva na rodinný život gayů a leseb v celé jeho šíři, tedy i s jejich dětmi, ať již biologickými či adoptovanými.

 

Na neznalost způsobu života gay a lesbické menšiny a její stereotypní nahlížení také poukazují argumenty typu, že gayové a lesby mají zájem především o sex  a zábavu. Toto tvrzení samozřejmě není v žádném případě možné vztahovat na celou komunitu, neboť ta je velmi diversifikovaná a způsob života jejích jednotlivých členů se podstatně liší. Mnoho gayů a leseb touží po dětech a rodinném životě, a řada z nich rodinným životem také skutečně žije.

V současnosti existuje nemálo seriózních průzkumů a odborných vyjádření, jenž obavy o osud dětí v gay a lesbických rodinách hodnověrně vyvracejí. Např. 6. srpna 2003 vydala Kanadská asociace psychologů tiskové prohlášení, v němž oznámila své závěry, že „dostupné důkazy ukazují, že děti gay a lesbických rodičů se podstatně neliší od dětí rodičů heterosexuálních s ohledem na jejich psychologický a genderový vývoj a identitu …“  . V lednu roku 2005 se obdobně vyjádřilo i Oficiální kolegium psychologů v Madridu; uvedlo, že „Podle existujících vědeckých studií v současnosti není možné tvrdit, že děti vychovávané lesbickými a gay rodiči trpí poškozením v jejich psychologickém vývoji“ .

Hovoří-li se o gay a lesbickém rodičovství, nelze v žádném případě opomenout samotné děti a jejich práva. Úmluva o právech dítěte  zakotvuje, že jakékoli jednání týkající a vztahující se k dětem musí být činěno v nejlepším zájmu dítěte. A toto právo dítěte musí být bráno na zřetel i v každém okamžiku, kdy se diskutuje o rodičovství gayů a leseb. Dítě má právo vyrůstat ve stabilním a láskyplném prostředí. Zároveň potřebuje respekt svého okolí a nikdo není oprávněn jej znevýhodňovat pro postavení jeho rodičů. Hovoří-li se o nejlepším zájmu dítěte, mnozí si myslí, že to může být naplněno jen v rámci tradiční rodiny, přestože v reálném světě tato tzv. tradiční rodina nezřídka vůbec nepředstavuje místo, kde je tento zájem dítěte opravdu uskutečňován. Kritici gay a lesbického rodičovství nejsou ochotni přijmout fakt, že láskyplné a stabilní prostředí může dítě najít i v rodině se dvěma maminkami nebo dvěma tatínky. Je třeba mít vždy na paměti, že „Nejlepší zájem dítěte nikdy nemůže představovat teoretickou diskusi o ideální rodině, ale musí se soustředit na konkrétní děti bez ohledu na to, jak přišly na svět a za jakých okolností.“

 

Ať se jednotlivé země stavějí ke gay a lesbickému rodičovství jakkoli, ať jim právo umožňuje legálně naplnit jejich touhu po dětech či nikoli, faktem zůstává, že stejnopohlavní rodiny existují. Přestože nebyly dosud provedeny průzkumy mapující situaci českých gay a lesbických rodin, je zřejmé, že gayové lesby, stejně jako ve světě, i v České republice, děti mají a vychovávají. Ať již mají děti ze svých předcházejících heterosexuálních svazků nebo se staly rodiči v průběhu svého stejnopohlavního partnerství.

 

Zatímco v minulosti jim byla v řadě evropských zemí jejich rodičovská práva upírána, v současné době již jejich právo podílet se na výchově svých biologických dětí zpochybňováno nebývá. Sexuální orientace ani neformální či formální soužití matky či otce dítěte s partnerkou nebo partnerem stejného pohlaví by tak nemělo být překážkou svěření dítěte do výchovy a nemělo by bránit pravidelným stykům dítěte s tímto rodičem. Toto právo je garantováno i Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách  (dále jen „Úmluva“), která stanoví právo na ochranu rodinného života a zároveň zakazuje diskriminaci mj. i na základě sexuální orientace při výkonu tohoto práva. Tento přístup výslovně potvrdil Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí Mouta v. Portugalsko z roku 1999, v němž soud prohlásil za diskriminaci rozhodnutí portugalského soudu, jímž byla homosexuálnímu otci z důvodu jeho orientace odebrána z výchovy dcera a byla svěřena do výchovy matce. V členských státech Rady Evropy tak nesmí být rodičům právo na výchovu nebo styk s jejich biologickým dítětem odpíráno, a to bez ohledu na to, zda tyto jednotlivé státy povolují formální svazky stejnopohlavních partnerů.

 

Český zákon o registrovaném partnerství výslovně stanoví, že uzavření partnerství není překážkou výkonu rodičovské zodpovědnosti ani překážkou svěření dítěte do výchovy jeho biologickému rodiči. Naopak povinnost podílet se na výchově je rozšířena i na partnera a partnerku rodiče, pokud žijí ve společné domácnosti. Zákon také nebrání tomu, aby registrované osobě bylo svěřeno do výchovy dítě, jehož není biologickým rodičem, pokud dítě nemůže vyrůstat ve svém rodinném prostředí. Může se tak stát jeho poručníkem podle zákona o rodině .

 

Většina lidí má představu, že nemají-li gayové a lesby děti ze svých předcházejících svazků, jediným způsobem, jak naplnit jejich touhu po dětech, je adopce. Adopce nicméně představuje pouze jednu z možností jak mohou gayové a lesby svojí touhu po rodině uskutečnit, neboť způsobů je mnohem více. Právní úpravy jednotlivých zemích se v tomto ohledu liší; způsoby, jež jsou v jedné zemi legální, v jiné zemi zákon nepovoluje. Na následujících řádcích budou popsány stávající způsoby, které gayové a lesby ve světě využívají; zároveň je vždy uvedeno, jaká je v konkrétních případech právní úprava v České republice.

Individuální adopce (Individual adoption)

Individuální adopce představuje situaci, kdy jednotlivec adoptuje dítě, jehož není biologickým rodičem; adoptuje jej tedy pouze jako individuální osoba nikoli společně s partnerem či partnerkou. V České republice má právo adoptovat dítě každý muž či žena bez ohledu na sexuální orientaci. Situace se však zásadně změní v okamžiku, kdy gayové a lesby vstoupí do registrovaného partnerství, neboť podle zákona registrované osoby nemohou adoptovat dítě nejen jako pár, ale ani individuálně. Příslušné ustanovení zákona o registrovaném partnerství znevýhodňuje gay a lesby, neboť osobám po vstupu do partnerství upírá právo, které je jim před uzavřením a po ukončení registrovaného partnerství přiznáno. Zatímco muž či žena, kteří uzavřou manželství, mají i po dobu trvání manželství právo si sami adoptovat dítě, pouze k tomu navíc potřebují souhlas manžela či manželky. Dá se říci, že chtějí-li si gayové nebo lesby adoptovat dítě, tlačí je současná česká právní úprava spíše k tomu, aby žili v neformalizovaných svazcích.

 

Otázkou, zda je porušením Úmluvy o lidských právech a svobodách odepření individuální adopce homosexuálnímu muži právě z důvodu jeho sexuální orientace, posuzoval Evropský soud pro lidská práva (dále jen „Soud“) v roce 2002 v případu Fretté v. Francie. Soud bohužel nedokázal být v této věci příliš pokrokový a porušení Úmluvy neshledal, i když velmi těsně - čtyřmi hlasy proti třem. Soudci z Velké Británie, Belgie a Rakouska, kteří hlasovali pro porušení Úmluvy, ve svém disentujícím stanovisku uvedli, že pro rozdílné zacházení neshledávají žádné ospravedlnění. Soud bude mít možnost tuto otázku znovu projednávat, neboť mu byl k posouzení předložen obdobný případ. Stížnost tentokrát podala lesbické žena, opět proti Francii, neboť jí bylo vzhledem k její sexuální orientaci odepřeno právo na individuální adopci. Soud byl skupinou nevládních organizací  požádán, aby ve svém rozhodování následoval silné disentující stanovisko z případu Fretté v. Francie. Pokud by tak Soud skutečně učinil, mohla by se cesta k individuálním adopcím otevřít i pro české zaregistrované gaye a lesby.

 

Společná adopce (Joint adoption)

Na rozdíl od individuální adopce u adopce společné se rodiči stávají oba partneři, může se jednat o pár heterosexuální nebo stejnopohlavní. Společnou adopci dětí stejnopohlavními páry umožňují např. Belgie, Nizozemí, Španělsko, Švédsko či Velká Británie.  V České republice je společná adopce vyhrazena pouze manželům.

Argumenty podporující možnost individuální nebo společné adopce dětí gay a lesbickými rodiči se často opírají o velké počty dětí umístěných v dětských domovech. Tento argument je jistě pravdivý a situaci mnoha dětí by adopce stejnopohlavními páry určitě pomohla vylepšit. Nicméně jakoby se tím již dopředu poukazovalo na fakt, že gay či lesbická rodina není dostatečně dobrá. To zpětně jistě nelze považovat za příliš dobrý a povzbudivý signál pro děti, jež v takovýchto rodinách vyrůstají nebo by měly vyrůstat.

 

Právo adoptovat dítě své partnerky či partnera (second-parent adoption)
Stejně jako může manžel nebo manželka adoptovat dítě své manželky či manžela, přiznávají některé země toto právo i partnerkám či partnerům ve stejnopohlavních svazcích, a to např. Belgie, Dánsko, Německo, Island, Nizozemí, Norsko, Španělsko, Švédsko či Velká Británie . Právo adoptovat dítě partnerky či partnera umožňuje, aby se faktický vztah mezi dítětem a partnerkou nebo partnerem biologického rodiče upravil i právně. To významně přispívá ke stabilitě těchto vztahů a posiluje jistotu dítěte, že vztah k jemu velmi blízké osobě neskončí s koncem partnerství, a že osoba která ho jako rodič vychovává, se stane i jeho rodičem ve smyslu právním se všemi důsledky, které to přináší. Takto lze např. adoptovat biologické dítě partnerky či partnera, které má z předcházejícího heterosexuálního svazku, dítě narozené partnerce po umělém oplodnění či případně dítě narozené náhradní matce.

V České republice partneři a partnerky ve stejnopohlavních svazcích toto právo nemají. Partnerka či partner se fakticky podílejí na výchově dětí často řadu let, po dobu trvání registrovaného partnerství mají tuto povinnost stanovenu i zákonem.

Zásadní problém však nastává v okamžiku, kdy partnerství skončí, ať smrtí biologického rodiče nebo rozpadem partnerství. V případě úmrtí biologického rodiče hrozí nebezpečí, že dítě bude vytrženo ze svého prostředí a odděleno od osoby, která mu je neblíže, aby bylo svěřeno do výchovy některé osobě z biologické rodiny zemřelého rodiče. Dojde-li k rozpadu partnerství, hrozí, stejně jako v případě rozpadu manželství, nebezpečí, že biologický rodič bude dítěti bránit ve styku s bývalým partnerem či partnerkou, přestože dítě má k němu velmi silné citové pouto. Naopak v případě úmrtí nebiologického rodiče budou dítěti odepřena dědická práva, nebyla-li v jeho prospěch sepsána závěť. Lze pochybovat, že popsané situace jsou v souladu s požadavky, aby vždy bylo jednáno v nejlepším zájmu dítěte.

Svěření dítěte do pěstounské péče

 

Pokud dítě není z nějakého důvodu vhodné k adopci, využívá se pěstounská péče. Dítě je svěřeno do pěstounské péče osobě pěstouna, která poskytuje záruku řádné výchovy dítěte. Pěstoun se nestává rodičem dítěte, jako je tomu u adopce, a může dítě zastupovat pouze v běžných záležitostech. Do společné pěstounské může být partnerům svěřeno dítě např. v Belgii, Dánsku, Finsku, Francii, Nizozemí, Norsku, Švédsku, na Islandu , gayům a lesbám jsou děti do pěstounské péče svěřovány i v Anglii a Walesu. V České republice na rozdíl od adopce uzavření registrovaného partnerství nebrání tomu, aby se gayové a lesby stali pěstouny, avšak pouze individuálně nikoli jako pár. Společnými pěstouny se mohou stát pouze manželé. V případě, že by si chtěli vzít dítě do pěstounské péče gayové a lesby v registrovaném partnerství, lze dovodit, že by k takovému kroku analogicky byl nutný i souhlas partnerky či partnera; stejně jako je vyžadován u manželů, stane-li se pěstounem pouze jeden z nich.

 

 

Umělé oplodnění (Donor insemination)

Pokud chce mít lesbický pár dítě, další možností, vedle adopce, je umělé oplodnění. K umělému oplodnění lze využít buď někoho známého, kdy pak matka biologického otce dítěte zná, nebo spermobanku, kdy matka biologického otce nezná. Některé země zpřístupňují umělé oplodnění buď přímo lesbickým párům nebo alespoň ženám bez partnera a tím tedy následně i lesbickému páru. Umělé oplodnění tak mohou využívat lesbické či bisexuální ženy na např. v Belgii, Dánsku, Finsku, Nizozemí, Španělsku, Švédsku, Velké Británii,  některých státech USA.

Narodí-li se dítě lesbickému páru z umělého oplodnění jedné z partnerek, vzniká zásadní otázka, jaký bude právní vztah druhé partnerky k dítěti. Je možné postupovat dvěma cestami, buď partnerka dítě adoptuje nebo se může uplatnit domněnka rodičovství, stejně jako se uplatňuje domněnka otcovství v manželství. Ve většině uvedených zemí lze využít první přístup, domněnka rodičovství se uplatňuje v Nizozemí, narodí-li se dítě lesbickému páru za trvání jejich manželství.

V České republice je přístup k umělému oplodnění vyhrazen pouze heterosexuálním párům; nemohou jej tak využít ani lesbické páry ani ženy bez partnera. České lesbické páry, které chtějí mít dítě, tak vycestují do zahraničí, nebo se snaží obejít domácí standardní postupy. V takovém případě právní vztah rodiče a dítěte vznikne pouze biologické matce dítěte, registrovaná partnerka má pak povinnost podílet se na výchově dítěte. Český právní řád jí neumožňuje její vztah k dítěti právě upravit.

Náhradní matka (Surogate mother)
V poslední době se objevuje ještě další způsob, jak mohou gay a lesbické páry přivést do svého života dítě, a to tzv. institut náhradní matky. Lesbické páry jej mohou využít, pokud chtějí, aby obě ženy měly úzký vztah k dítěti. Jedna žena je dárcem vajíčka, které je oplodněno známým či neznámým dárcem, následně pak dítě nosí a porodí druhá žena z páru. Náhradní matku mohou využít i gay páry; alespoň jeden z páru je následně biologickým otcem jejich dítěte. V České republice není institut náhradní matky vůbec povolen.

Umělé oplodnění, jakož i možnost využít náhradní matku lze z hlediska Úmluvy o právech dítěte považovat za poměrně diskutabilní, neboť tato Úmluva zakotvuje právo dítěte znát své biologické rodiče, pokud je to možné. Tato skutečnost by však neměla sloužit jako argument proti umožnění umělého oplodnění lesbických párů, neboť uvedené právo dítě není respektováno ani v případech, kdy je povoleno umělé oplodnění párů heterosexuálních za využití neznámého dárce.

 

 

Závěr

V otázce respektování práv gayů a leseb na rodinný život učinila Česká republika podstatný krok vpřed tím, že umožnila zformalizovat jejich životní svazky prostřednictvím registrovaného partnerství. Dala jasný signál, že tyto vztahy respektuje a přiznává jim i určitou míru právní ochrany, nicméně o jejich plném zrovnoprávnění s heterosexuálními páry se zdaleka ještě nedá hovořit.

Byla zde popsána celá řada způsobu, jež gayové a lesby mohou využít, chtějí-li naplnit svojí touhou po dětech. Avšak české právo gay a lesbické rodičovství zatím až na výjimky neupravuje. Pokud jde rodičovství a výchovu dětí jsou gayové a lesby postaveni na roveň heterosexuálům, jen jde-li o právní vztahy k jejich biologickým dětem. Nicméně rozhodnou-li se mít děti až poté, co si přiznají svojí sexuální orientaci a rozhodnou se žít ve stejnopohlavním vztahu, české právo jim na rozdíl od řady jiných zemí přístup k rodičovství upírá. Nejenže stávající česká legislativa situaci gayů a leseb toužících po dětech komplikuje, ale zároveň v některých otázkách ani nebere na zřetel nejlepší zájem dítěte a nereflektuje silné citové pouto, jež může vzniknout mezi dítětem a partnerem či partnerkou biologického rodiče.

 

 

PRAMENY:

- Proč by děti měly mít právo na homosexuální rodiče, Britské listy, 18.7.2002, http://www.blisty.cz/art/11063.html
- Wintemute Robert – Toward equal access to parenting for LGTB persons in Europe, ILGA EUROPE NEWSLETTER, Spring 2006
- Cihanoviča Jolanta – Issues of parenthood, ILGA EUROPE NEWSLETTER, Spring 2006
- Hamrud Annika – Best interst of the child, ILGA EUROPE NEWSLETTER, Spring 2006
- Nedbálková Kateřina – Alternativní rodinné modely aneb Rodiny lesbických matek a rodiny gay otců, http://www.stud.cz/rp-alternativni_rodiny/
- Sokolová Věra – Gay a lesbické rodičovství, homosexuální rodina a generové aspekty netolerance k homosexualitě,

- WRITTEN COMMENTS OF FIDH, ILGA-EUROPE, BAAF & APGL, Submitted on 3 June 2005, Application No. 43546/02, E.B. v. France, European Court of Human Rights, Second Section
- http://www.cpa.ca/documents/GayParenting-CPA.pdf Press Release
- http://www.copmadrid.org/view_article.asp?id=61&cat=13.
- Same-sex couples, same-sex partnerships and same-sex marriages: a focus on cross-national differentials, http://www.ined.fr/fichier/t_publication/1035/publi_pdf1_124.pdf