Doporučení Výboru ministrů rady Evropy smeřující k boji proti diskriminaci LGBT lidí
... Více
Práva sexuálních menšin v Radě Evropy
Parlamentní shromáždění Rady Evropy projednávalo Zprávu o diskriminaci na základě sexuální orientace a pohlavní identifikace
... Více
Publikace Homofobie v žákovských kolektivech
... Více
Polemika v kavárně
... Více
KDYŽ MILUJEŠ, NENÍ CO ŘEŠIT. NEBO JO?
Komiks proti homofobii na youtube.com
Problematika šikany zaměstnává české odborníky již od devadesátých let, kdy se ukázalo, že se systematickým obtěžování a napadání ze strany spolužáků se nejen setkává velká část dětí, ale výskyt tohoto jevu navíc jeví silně narůstající tendenci. Je dobře známo, že obětí se často stávají děti a mladí lidé, kteří se nejrůznějším způsobem odlišují od svých vrstevníků. Z tohoto pohledu je také logické, že mezi rizikové skupiny patří i lidé s menšinovou sexuální orientací či pohlavní identitou. Téma homofobní šikany však bylo zatím opomíjeno, byť v USA a zemích západní Evropy bylo již výzkumně prokázáno, že právě tato část mládeže je opravdu podstatně více zranitelná.
V České republice na toto téma zatím proběhl jediný výzkum, který byl realizován na konci roku 2008. Studie si kladla za cíl získat informace o četnosti zkušeností s diskriminací a obtěžováním u českých gayů, leseb a bisexuálních lidí v období posledních pěti let. Z celkem 496 respondentů, kteří se zúčastnili výzkumu, jich 330 uvedlo, že ve sledovaném období navštěvovali nějakou školu. Z nich celkem 21 % sdělilo, že zažilo ve škole útoky nebo obtěžování, protože se o nich vědělo nebo předpokládalo, že jsou lesbická žena, gay nebo bisexuální člověk. S tímto chováním se setkalo 25 % mužů, zatímco tutéž zkušenost mělo 13 % žen. Je nutné zmínit, že v souboru respondentů převažují ti, kteří v posledních pěti letech chodili pouze na vysokou školu. Ukázalo se však, že zkušenost těch studentů, kteří v posledních pěti letech navštěvovali střední či základní školu, je odlišná, přičemž zkušenosti s obtěžováním či diskriminací kvůli své sexuální orientaci mělo 34 % těchto respondentů. To je v souladu s faktem, že šikana a související jevy představují problém zejména na druhém stupni základních škol a na školách středních. Právě tento údaj tedy významný pro hodnocení míry homofobní šikany na českých školách. Je také třeba zdůraznit, že v mužských kolektivech je šikanování z tohoto důvodu častější a mezi gay muži mělo tyto negativní zkušenosti 44 %. To je opravdu alarmující číslo, které ukazuje, že se zdaleka nejedná o nějaký okrajový jev.
Nabízí se však otázka, zda šikana motivovaná homofobií či doprovázená homofobními projevy opravdu vyžaduje zvláštní přístup, či zda se jedná pouze o jeden z možných motivů, který by mohl být zaměněn jakýmkoliv jiným. Pokud by platilo druhé z těchto tvrzení, pak by nemělo příliš mnoho smyslu zabývat se právě tímto tématem, neboť by plně stačilo důsledně aplikovat již známé principy řešení a prevence šikanu bez ohledu na to, čím je motivována. Je však zřejmé, že existuje vztah mezi postoji k homosexuálním lidem a četností nepřátelských reakcí, se kterými se setkávají. Je tedy smysluplné snažit se šířit základní informace o životě sexuálních minorit, což napomáhá odstraňovat předsudky mezi příslušníky heterosexuální majority. Kromě toho je ale užitečné zamýšlet se i nad tím, do jaké míry může zvýšená sociální zranitelnost mladých gayů, leseb a bisexuálních lidí vyplývat z problematického prožívání coming outu u některých z nich. Je tedy také na místě, aby pedagogové a psychologové byli dostatečně vzdělání v těchto otázkách a v případě potřeby dokázali nabídnout adekvátní pomoc. Tyto dva kroky nemohou nahradit plošnou prevenci šikany na školách, ale mohou ji vhodně doplnit a vést tak k vyšší efektivitě řešení problémů, se kterými se tato nezanedbatelná skupiny mladých lidí setkává. Je velmi dobře, že poslední době se o tom začíná nahlas mluvit a diskutovat. První kroky ke zlepšení situace byly učiněny, nicméně efektivní prevence je během na dlouhou trať.