Doporučení Výboru ministrů rady Evropy smeřující k boji proti diskriminaci LGBT lidí
... Více
Práva sexuálních menšin v Radě Evropy
Parlamentní shromáždění Rady Evropy projednávalo Zprávu o diskriminaci na základě sexuální orientace a pohlavní identifikace
... Více
Publikace Homofobie v žákovských kolektivech
... Více
Polemika v kavárně
... Více
KDYŽ MILUJEŠ, NENÍ CO ŘEŠIT. NEBO JO?
Komiks proti homofobii na youtube.com
Nejnovější rozhodnutí:
Schalk a Kopf proti Rakousku
(pro plné anglické znění klikněte zde)
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z 24. června 2010 jednomyslně potvrdil, že ve smluvních státech Rady Evropy neexistuje základní právo osob stejného pohlaví na uzavření manželství. Pokud jde o právo na uzavření registrovaného partnerství, se sedmičlenný senát neshodl, podle 4 soudců toto právo neexistuje, podle 3 souci jej osoby stejného pohlaví mají. Vzhledem k zásadnímu významu tohoto případu se dá očekávat odvolání k velkému senátu.
Podle soudu Rakousko neporušilo čl. 12 (právo uzavřít sňatek) Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách, když neumožnilo stejnopohlavnímu páru vstoupit do manželství. Nicméně tři ze sedmi soudců vyslovili názor, že došlo k porušení čl. 14 (zákaz diskriminace) ve spojení s čl. 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života).
Za zlomové lze označit rozhodnutí soudu, že soužití stejnopohlavního páru žijícího ve stabilním svazku spadá pod definici rodinný život, stejně jako by spadal heterosexuální pár ve stejné situaci. To je vůbec poprvé, kdy Evropský soud pro lidská práva označil stejnopohlavní svazek za rodinu pro účely čl. 8 (právo na soukromý a rodinný život) Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách.
Kozak proti Polsku
(pro plné anglické znění klikněte zde)
Evropský soud pro lidská práva rozhodl, Polsko diskriminovalo proti gayi z důvodu jeho sexuální orientace, neboť mu odmítlo právo na přechod nájmu bytu, ve kterém žil společně se svým zemřelým partnerem.
Pan Piotr Kozak žil společně se svým partnerem T.B. od roku 1989 až do roku 1998, kdy pan T.B. zemřel. Smlouva o nájmu bytu byla na pana T.B. a po jeho smrti byla odmítnuta žádost pana Kozaka na uzavření nové nájemní smlouvy přímo s ním. Přestože polská legislativa uznává určitá práva partnerů sdílejících domácnost, polské úřady a polské soudy opakovaně odmítly, že by se toto vztahovalo i na partnery stejného pohlaví. Polské úřady a polské soudy odmítly uznat nástupnické právo pana Kozaka s odkazem na čl. 18 Ústavy Polska, která definuje manželství jako svazek muže a ženy. Z toho dovodily, že pouze forma soužití, která je výlučně uznána zákony, je soužití muže a ženy.
Evropský soud pro lidská práva nesouhlasil s tímto výkladem a rozhodl, že Polsko porušilo čl. 14 (zákaz diskriminace) ve spojení s čl. 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života) Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách tím, že odmítlo uznat soužití stejnopohlavních partnerů. Soud rozhodl, že „soužití de facto“ musí být v Polsku vykládáno tak, aby zahrnovalo partnery stejného pohlaví. Přestože soud uznal ochranu rodiny založenou na soužití muže a ženy, tak jak jí poskytuje čl. 18 Ústavy Polska, řekl, že státy musí nalézt vyváženost mezi takovou ochranou a ochranou rodiny a právy sexuálních menšin chráněnými Úmluvou. Soud zdůraznil, že státy musí vzít do úvahy posun společnosti, včetně skutečnosti, že není pouze jeden způsob vedení soukromého života.
Porubova proti Rusku
(pro plné anglické znění klikněte zde)
Evropský soud pro lidská práva („ESLP“) v rozsudku z 8. října 2009 jednomyslně konstatoval, že Rusko porušilo čl. 10 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách („Úmluva“), který zaručuje svobodu projevu.
Na ESLP se obrátila ruská novinářka Yana Vladimirovna Porubova, která byla v trestním řízení odsouzena pro šíření pomluvy poté, co publikovala v září 2001 v novinách článek týkající se rozsáhlého zneužití veřejných financí úředníky místní samosprávy ve Sverdlovsku v souvislosti s jejich homosexuálním vztahem. ESLP v rozsudku uvedl, že ruské soudy dostatečně neprokázaly nezbytnost zásahu do práva na svobodu projevu (tedy odsouzení novináře pro pomluvu), ani neuvedly relevantní a dostatečné důvody tento zásah ospravedlňující.
Úředníci, o kterých článek pojednával, byli oba profesionálními politiky a tedy osoby veřejně činní. Z titulu svých funkcí byly nevyhnutelně vystaveny kritickému pohledu veřejnosti a novinářů. Právo veřejně činných osob na ochranu soukromí je podle ustálené judikatury ESLP oslabeno ve prospěch práva veřejnosti na informace. Uvedený článek se navíc podle ESLP zaměřoval primárně na zneužití veřejných fondů, přičemž homosexuální vztah obou mužů sloužil pouze pro vysvětlení kontextu podezřelé transakce. Trestní řízení před ruskými soudy se však týkalo pouze údajně nepravdivého nařčení z homosexuality. Nepravdivost tohoto nařčení (která je předpokladem trestného činu pomluvy) však ruské orgány činné v trestním řízení neprokázaly, což ESLP prohlásil za šokující. Nedostály své povinnosti shromáždit relevantní důkazy, dostatečné k odsouzení novinářky pro pomluvu.
Schlupmf proti Švýcarsku
(pro plné franzouské znění klikněte zde)
Evropský soud pro lidská práva („ESLP“) v rozsudku z 8. ledna 2009 jednomyslně konstatoval porušení práva na spravedlivý proces v souvislosti s právem být spravedlivě a veřejně slyšen před soudem (čl. 6 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách – „Úmluva“). Pěti hlasy ku dvěma konstatoval také porušení práva na soukromý život (čl. 8 Úmluvy).
V daném případě se jednalo o odmítnutí zdravotní pojišťovny proplatit stěžovatelce, paní Nadine Schlumpf, náklady na operaci změny pohlaví. Paní Nadine Schlumpf podstoupila změnu pohlaví ve svých 67 letech. Celý svůj předchozí život prožila jako Max Schlumpf, který se pro operaci rozhodl teprve po smrti své manželky v roce 2002, poté, co v roli otce vychoval své děti. Od roku 2002 začala žít v roli ženy, o rok později nastoupila hormonální terapii a psychoterapeutickou a endokrinologickou léčbu. V říjnu 2004 obdržela zdravotní posudek, potvrzující diagnózu „transsexualita“, s tím, že jsou splněny podmínky pro operativní změnu pohlaví. Její žádost o proplacení nákladů operace však zdravotní pojišťovna SWICA odmítla v listopadu 2004 s odůvodněním, že podle judikatury švýcarského federálního soudu pro pojišťovnictví je proplacení nákladů možné pouze v případech „skutečné transsexuality“. Tato „skutečná transsexualita“ však podle této judikatury může být konstatována až po dvouletém psychiatrickém pozorování příslušné osoby. Operativní změna pohlaví u stěžovatelky proběhla v listopadu 2004.
ESLP konstatoval, že švýcarské soudy porušily stěžovatelčino právo na spravedlivý proces tím, že nepřipustily přizvání znalců z oboru lékařství, jak navrhovala stěžovatelka. Federální soud pro pojišťovnictví se tak podle ESLP pasoval do role lékařského sboru, přestože ESLP již v minulosti konstatoval, že posouzení nutnosti změny pohlaví nemůže být předmětem úvahy soudu. Švýcarské soudy také porušily právo stěžovatelky na soukromý život, které v sobě zahrnuje nejintimnější aspekty lidské identity, včetně identity pohlavní. ESLP konstatoval, že respekt k soukromému životu vyžaduje, aby byla vzata v potaz lékařská, biologická a psychologická skutečnost, která je materializována ve stanoviscích odborných lékařů. Mechanickým vyžadováním uplynutí lhůty dvou let nebyla vzata v potaz specifická situace stěžovatelky a její zájmy nebyly spravedlivě vyváženy se zájmy pojišťovny.
Případy projednávané aktuálně Evropským soudem pro lidská práva
Alekseyev proti Rusku, 4916/07, 25924/08, 14599/09 (zákaz pochodu hrdosti)
A.V. proti Rakousku, 48779/07 (záznam v trestním rejstříku za homosexuální styk)
A.S. proti Rakousku, 48777/07 (záznam v trestním rejstříku za homosexuální styk)
Chapin & Charpentier proti Francii, 40183/07 (stejnopohlavní manželství)
E.B. proti Rakousku, 31913/07 (záznam v trestním rejstříku za homosexuální styk)
E.B. proti Rakousku, 26271/08
E.B. proti Rakousku, 27783/09 (homofobní motiv jako přitěžující okolnost při odsouzení)
F.J. proti Rakousku, 2362/08
Gas & Dubois proti Francii, 25951/07 (adopce dítěte nevlastním rodičem)
Genderdoc-M proti Moldávii, 9106/06 (zákaz pochodu hrdosti), Doc.II
H.G. proti Rakousku, 38357/07 (záznam v trestním rejstříku za homosexuální styk)
H.G. proti Rakousku, 48098/07 (záznam v trestním rejstříku za homosexuální styk)
J.M. proti Velké Británii, 37060/06 (výživné na dítě v případě soužití stejnopohlavního páru)
Küchl proti Rakousku, 51151/06 (mediální zveřejnění homosexuálních styků v katolické církvi)
P. proti Portugalsku, 56027/09 (právní uznání změny pohlaví)
Rothe proti Rakousku, 6490/07 (mediální zveřejnění homosexuálních styků v katolické církvi)
Santos Couto proti Portugalsku, 31874/07 (diskriminační stanovení věku pro souhlasný sexuální styk)
Van Gastel proti Nizozemí, 66005/09 (uznání stejnopohlavního manželství v Curacao, Holandské Antily)
Vejdeland proti Švédsku, 1813/07 (hate crime legislativa vs. svoboda projevu)
X. et. al. proti Rakousku, 19010/07 (adopce dítěte nevlastním rodičem)
1) EVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA
2) EVROPSKÝ SOUDNÍ DVŮR
3) VÝBOR PRO OBČANSKÁ A POLITICKÁ PRÁVA OSN
Modinos proti Kypru, 259 Eur. Ct. H.R. (ser. A) (1993)
(pro plné anglické znění klikněte zde)
Norris proti Irsku, 142 Eur. Ct. H.R. (ser. A) (1988)
(pro plné anglické znění klikněte zde)
Dudgeon proti Spojenému Království, 45 Eur. Ct. H.R. (ser. A) (1981)
(pro plné anglické znění klikněte zde)
Sjednocená rozhodovací praxe v těchto třech případech stanoví, že Úmluva zakazuje státům kriminalizaci vztahů gayů a leseb nad 21 let věku, pokud v takovémto vztahu žijí z vlastní vůle.
Sutherland proti Velké Británii (1996)
(pro plné anglické znění ve formátu .pdf klikněte zde)
L. and V. proti Rakousku (2003)
(pro plné anglické znění ve formátu .pdf klikněte zde)
S.L. proti Rakousku (2003)
(pro plné anglické znění ve formátu .pdf klikněte zde)
Schalk a Kopf proti Rakousku (2010)
(pro plné anglické znění klikněte zde)
Karner v Austria (2003)
(pro plné anglické znění ve formátu .pdf klikněte zde)
Mouta proti Portugalsku (1999) - ve svém rozhodnutí ESPL prohlásil za diskriminační rozhodnutí portugalského soudu, jímž byla homosexuálnímu otci z důvodu jeho orientace odebrána z výchovy dcera a byla svěřena do výchovy matce.
(Plné znění rozsudku ke stažení ve formátu .pdf zde.)
Fretté proti Francii - ESPL neshledal jako diskriminační postup francouzských úřadů, které odmítli individuální adpopci muži - gayovi z důvodu jeho sexuální orientace.
(Plné znění rozsudku ke stažení ve formátu .pdf zde.)
Kerhoven and Hinke v the Netherlands (1992)
E.B. proti Francii - ESPL rozhoduje zda je diskriminační postup francouzských úřadů, které odmítli svěřit dítě do individuální adpopce ženě - lesbě z důvodu její sexuální orientace. Rozhodnutí bude známo v následujících týdnech.
Lustig-Prean a Beckett proti Velké Británii (1999) - ve svém rozhodnutí ESPL konstatoval, že vyloučení gayů a leseb z armádní služby je porušením Úmluvy.
(Plné znění rozsudku ke stažení zde.)
Smith and Grady proti Velké Británii (1999)
(pro plné anglické znění ve formátu .pdf klikněte zde)
Perkins and R proti Velké Británii (2002)
(pro plné anglické znění ve formátu .pdf klikněte zde)
Beck, Copp and Bazeley proti Velké Británii (2002)
(pro plné anglické znění ve formátu .pdf klikněte zde)
ESLP v mnoha případech odmítl požadavky na zrovnoprávnění gayů a leseb v soukromém a veřejném životě tím, že odmítl označit mnohá zákonná ustanovení, praxe v soudním rozhodování a administrativní postupy za neslučitelná s Úmluvou.
Mata Estevez v Spain (2001)
Simpson proti Velké Británii, Ap. No. 11716/85, Dec. 274 (1986)
H. F. proti Rakousku, Ap. No. 22646/93 (1995) - nepublikované rozhodnutí o přípustnosti ve věci, ve kterém soud rozhodl o tom, že deportace cizího státního příslušníka, který měl dlouhodobý homosexuální vztah se státním občanem, není porušením práva na ochranu soukromého života, a že takovéto jednání státu není diskriminační, přestože by bylo porušením rakouských imigračních zákonů, kdyby tak stát postupoval u heterosexuálního páru v jinak totožných podmínkách.
W.J. a D.P. proti Velké Británii, Ap. No. 11716/85 nepublikované rozhodnutí o přípustnosti, ESLP odmítl zabývat případem, kdy se navrhovatelé cítili poškozeni neprodloužením nájemního vztahu, přestože podobné prodloužení zákon nesezdaným párům opačného pohlaví garantoval.
X and Y proti Velké Británii (1983)
W.J. and D.P. proti Velké Británii (1986)
C. a L.M. proti Velké Británii (1989)
Z.B. proti Velké Británii (1990).
Lisa Grant proti South West Trains, C-249/96
(pro plné anglické znění klikněte zde)
D proti Council (1999)